Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1322.

Celé území má z hlediska dějinného civilizačního procesu odedávna optimální podmínky pro život člověka, což dokazuje řada archeologických nálezů - v k.ú. byl prováděn systematický výzkum otevřené osady a žárového pohřebiště (93 hrobů) z pozdní doby bronzové (kultura velatická), po obou stranách silnice u severního okraje obce - přitom byly zaznamenány i památky kultury s moravskou malovanou keramikou, nálezy kultury únětické, mohylové a horákovské. Výzkum byl proveden rovněž na Tabulové hoře, která byla v témže období velaticko-podolské kultury openěnou osadou - i tam byly zachyceny stopy po osídlení z mladší doby kamenné, kultury únětické, mohylové a z období staroslovanského.

Výzkum prováděný pod Kotlem jižně od silnice do Pavlova odhalil i památky kultury v volutovou keramikou, kultury horákovské a nálezy z doby římské. Pod růžovým hradem byl nalezen při zemních pracích depot bronzových předmětů z doby bronzové. V okolí hřbitova a vodojemu pod Růžovým vrchem se nacházejí kostrované hroby kultury mohylové a sídliště s moravskou malovanou keramikou.

Zájmové území patřilo do jádra Velkomaravské říše, po jejímž pádu bylo původní slovanské osídlení postupně nahrazováno převážně německými přistěhovalci. Jméno obce Klentnitz, je odvozeno od osobního jména Klement. Půdorys obce jje silniční ve směru S-J.

Obec náležel v roce 1322 k panství mikulovskému. Dle urbáře z roku 1414 tu byl rad - Sirotčí hrad, rychta, lázeň, rybník 35 podsedků různé velikosti obdělaných a 7 pustých. R. 1645 a následně 1663 dolehl na Klentnici tatarský nájezd, kdy zpustla téměř polovina rolí a vinic. Farou příslušela obec  do Mikulova; v 16 stol. převládal v obci protestantismus a novokřtěnci. lokálie byla zřízena v roce 1785, na faru byla povýšena r. 1869. V obci se připomíná kostel v r. 1582.

Období ranného středověku bylo území rozdrobené feudální držby, když mezi nejvýznamnější zeměpanské hrady patřily m.j. i Děvičky. Sjednocování širšího území regionu v roce 1249 pod vedením rodu pánů z Lichtenštejna. Tito drželi Mikulovské panství do roku 1560, kdy jej prodali Kerecsenymu. Za panování  Lichtejštejnů došlo v zájmové oblasti k významnému etnickému a hlavně kulturnímu obohacení nemecko-českého obyvatelstva usazením židů a habánů. V roce 1575 získal panství darem od císaře rakouský rod knížat z Dietrichsteina, za jiejichž vlády kraj v 2. polovině 17. a v celém 18. stol. dosáhlo dalšího rozkvětu hospodářského i kulturního
  

Tehdy dostala konečnou podobu i většina stavebníchi jiných kulturních památek a byl vytvořen základní krajinný skelet území. V 18. stol. došlo i k osídlení oblasti chorvatskými uprchlíky z tureckých válek. Po 2. světové válce bylo v souladu s mezinárodními dohodami německé obyvatelstvo odsunuto a nahrazeno nově přistěhovalým českým obyvatelstvem převážně pocházejícím z hlavně kulturně příbuzné oblasti Slovácka.

Dnešní kostel sv. Jiří pochází z let 1783 - 1785. Je to jednolodní orientovaná starvba s půlkruhově ukončeným kněžištěm se sakristií při evang. straně a věží s dvojitou bání v západním průčelí kostela. Kněžiště je zaklenuto konchou a valenou klenbou, loď českou plackou. Hlavní oltář spolu s plastikami Cyrila a Metoděje je dílem Ondřeje Schweigla z 90. let 18. století, autorem oltářního obrazu sv Jiří je Josef Winterhalter z r, 1702. Z téže doby pochází i kazatelna od J Lechleitnera spolu s křtitelnicí - ze Schweiglovy dílny. Boční oltář sv Peregrina s platikami Frant. Xavera a sv. Ignáce pochází z kaple sv Mikuláše ze Sirotčího hradu, barokní bohatě členěné varhany byly přeneseny v r. 1799 ze zrušeného minoritského kostela v Olomouci; na věži je zvon z hradní kaple hradu Děviček, přenesení v r. 1782, pocházející z 15. stol.
  
Socha sv. Floriana z konce 18. stol. stojí u kostela a socha Jana Nepomuckého z r.1791 poblíž hájovny; při silnici směrem na Pavlov boží muka z téže doby; na faře se nachází obraz Jana Nepomuckého z r. 1729. Kaple sv Mikuláše na Sirotčím hradě zrušená v r. 1782, byla vybudována v r. 1446. Škola vznikla v obci dle všech známek současně s lokálií;byla přízemní a stála stranou obce. Dnešní jednopatrová budova pochází z roku 1904 a bývala dvoutřídní.

V dosavadní struktuře osídlení byla Klentnice považována za nestřediskovou obec trvalého významu, spádující ke střediskovému sídlu Mikulovu, který je přirozeným spádovým centrem tohoto regionu a s nímž byla po určitou dobu integrována. Od roku 1990 je Klentnice samosprávnou obcí. V současném samosprávném systému řízení obcí má Klentnice velmi příznivé podmínky pro další vývoj i stabilizaci. Významné jsou možnosti pro plošný rozvoj funkcí (dostatek rezerv pro novou obytnou zástavbu), občanské vybavenosti i výrobně-podnikatelských aktivit zemědělských (na souč.farmě). Obec se svým katastrálním územím skýtá velmi příznivé podmínky pro bydlení a rekreaci, a to zejména díky exponované poloze na úpatí Pálavských kopců, kulturně-historickým tradicím a významným přírodně-ekologickým hodnotám biosférického významu.

  
Zájmové území se nachází na centrální části okresu Břeclav a tvoří část úpatí V okraje masivu Pavlovských vrchů v povodí Dyje.
Celé katastrální území obce je součástí CHKO BR Pálava. Z hlediska ekologického má část kat. území s nadregionálním biocentrem Děvín (národní přírodní rezervace) význam biosférický.

Klentnice je vzdálena cca 3 km od města Mikulova a 24 kmkm od okresního města Břeclavi. Krajské město Brno je vzdáleno cca 55 km. Obec má z hlediska významu místní charakter, má však zančný potenciál zejnéna s ohledem na rekreační funkci území.